10.11. Hip hip hurá Čína

Urumči, Kanton (Quangzhoul), Kanton Tower

Každopádně jsme zde dostali víza na 24 hodin. Naše obava ohledně toto, že v Kantonu, kde jsme měli 10-ti hodinové čekání, nebudeme moci opustit mezinárodní prostor letiště se nepotvrdila, aspoň nám to bylo řečeno čínským pánem co nám dával razítko do pasu a něco tam napsal jejich klikiháky. Po čekačce jsme již nasedli do našeho letadla, které, ale už bylo plně obsazené. dostali jsme opět najíst, napít a tradá na šestihodnový přesun do Kantonu.   

Při příletu do Kantonu jsme ještě ověřovali zda opravdu můžeme opustit prostor letiště a opět se bezproblémů vrátit.  Bylo nám řečeno, že ano. Naše velké obavy plynuli hlavně z toho, že jsme všude na webu našli, že bohužel nesmíme opustit letiště, pokud nemáme předem vyřízená víza. Oukej, opouštíme mezinárodní prostor a vydáváme se na cestu do 14-ti milionové čínské metropole Kanton (Quanzghoul). Obecně na letišti se už moc anglicky nedomluvíte, ale rukama nohama jo..:-)...Přímo na letišti je vstup do metra, konečná zastávka. U vstupu jsme se zastavili poněvadž automat na lístky bylo možné zaplatit pouze QR kódy, tedy naše čipová karta nic. Hotovost jsme také neměli. Tudíž jsme se museli vrátit na terminál letiště, zeptat se, kdebychom mohli najít platební automat. Hurá , jetu, ale přes celý terminál. Vybrali jsme asi 100 Juanů (asi 330 Kč) a hurá do metra. Jenže nám bankomat nebral hotovost. Museli jsem požádat pána, naštěstí uměl i anglicky, aby nám koupil dva lístky (7 Juanů jeden) a my mu dali hotovost. Z bankomatu vypadli dvě kolečka něco jako u nás na pouti, které se hodí do brány vstupu do metra, otevře se branka a projde se. Ještě jsem nepoznamenal, že v Číně je na každém kroku kamera, policie, při vstupu do prostoru metra se kontrolují batohy přes skener. I při vstupu se musíte zastavit před kamerou, která si vás uloží. Mazec. Nastupovali jsme na konečné a tím, že jsme moc nepočítali, že nás i pustí mimo letiště, tak jsme toho moc naplánované neměli, ale dohodli jsme se, že se pojedeme podívat na Kanton Tower. S výškou 604 m je to jedna z nejvyšších věží na světě a lze k ní dojet metrem. Byli jsme na cestě nějakých 21 hodin, takže jsme již byli i dost unavení. 

Ve stanici jsou prosklené bariéry, které se otevřou až po zastavení metra. Nasedli jsme a pohodově jsme se posadili. Druhou zastávku již byla souprava naplněná až po hlavu. Lidé se "prali" o možnost si sednout. My jeli až na konečnou zastávku tohoto uzlu a museli jsme přestoupit. Nápisy a hlášení v metru je i v angličtině.  Přestupní uzel byl hlava na hlavě, ale dobře značený. Dojeli jsme v pořádku ke Kanton Tower. Cesta trvala něco kolem 40 min. Tower je opravdu obrovský, lze vyjet i nahoru, to jsme nedali z časových důvodů, cena myslím byla kolem 250 Yuanů, ale bylo to rozdělené na nějaké možnosti a tak, moc jsme to nestudovali. 

Na letiště nás naštěstí pustili, ale kontroly byly na jiné úrovni než v Evropě.  Odpočinek a čekačka na noční let do Manily.

Překvapila nás cena 0,5l Coca-Coly, která stála v terminálu letiště 3,5Y, respektive na naše cca 12 Kč...:-)  

11.11. Dočkali jsme se! Filipíny!

Manila, Busuanga, Coron

Na letišti je možné zakoupit simku do telefonu. Na Filipínách jsou dva velcí operátoři Globe a Smart viz. podrobný článek https://www.zivotnafilipinach.cz/telefonni-operatori-na-filipinach-jakou-sim-kartu-zvolit/. My vybrali už doma GoSurf599, cena 599P, kterou jsme zaplatili kartou (4,5GB dat, 70 sms free, bez voláni, to je normálně placené). Tento tarif nenabízeli, nejlevnější nabízený byl asi za 1500P a s asi 10GB, pro nás nesmysl. S vybraným tarifem jsme byly naprosto spokojení i s operátorem. Celkově jsme prosurfovali nějaké 2 GB dat. Signál byl skoro všude v pohodě.

Návštěvu Manily jsme měli naplánovanou až na konec cesty, pokud nám zbude čas, proto jsme měli koupený let z Manily na Busuangu už z domova (cca 2500 Kč). V Manile jsme přistáli na čas, respektive v nějakých 5 ráno a další let letěl v 10:30. Naši myšlenku, že opustíme letiště a přesuneme se na terminál 4 odkud nám to letělo dále překazilo to, že výběr z bankomatu nám strhnul platbu, ale nedal hotovost. Museli jsme čekat 3 hodiny na otevřeni banky opřeni o stěnu na dlažbě v příletové hale. Nakonec asi hodinu před otevřením a 3 hodiny před přeletem nám peníze vrátili zpět na kartu. Uff. Bankomaty dají většinou maximálně 10 000 P s poplatkem 200 - 250 P za výběr, je to jejich poplatek nikoliv náš. V předchozím článku jsem psal, že veškeré platby a výběry jsme prováděli kartou Revolut a musím kartu ještě jednou vyzdvihnout. Naprostá spokojenost.

V Manile je letiště rozdělené na mezinárodni a lokální lety. Terminál 4 je úplně v jiné části města a přesun je autobusem zdarma. Přesun na terminál byl asi to pravé cestovaní na Filipínách. Autobus projížděl Manilou, kde je asi miliarda motorek, aut, kol a všichni jedou kam chtějí a jak oni chtějí, mazec, ale přesvědčili jsme, že to funguje a možné lépe než u nás..:-)... Tady bych chtěl upozornit, že náš přesun z hlavního terminálu na terminál 4 trval asi 20 minut, ale co jsme se bavili s ostatními Čechy, které jsme měli možnost potkat, tak jeli i dvě hodiny! Dostatečná rezerva je potřeba.

Na terminálu 4 jsme se odbavili a letěli postarším letadlem na Busuanga. Po vyzvednutí krosny a odpuštení příletové haly nás hned odchytl místní týpek a zeptali se jaký je náš hotel a poslal nás k řidiči, který jede tím směrem. Domluvili jsme si cenu 150P/osoba a počkali až se auto naplní. Letiště je umístěné uprostřed ostrova a cesta do města Coron trvala asi 40 min. Ubytovaní jsme měli již dopředu zamluvené přes Agodu. Obecně jsme používali pro ubytování buď Booking nebo Agodu a další ubytování jsme řešili až na místě cca den dopředu a bez problémů. Podotýkám ještě, že jsme na Filipínách byli na kraji sezóny. V sezóně to může být s kapacitami horší.

Ubytování v Coronu jsem hledal, aby bylo možná co nejklidnější. To se nepovedlo. Okno z ubytování jsme měli k silnici kde jezdili tricykly, motorky a všichni na sebe troubí, ale první den jsme spali jako zabití.